Haiti

Nehledáte na svých cestách po světě pouze luxus, ale chcete poznat život také v těch částech světa, kde to není nejrůžovější? Vydejte se na Haiti. Návštěvu této země lze spojit třeba v rámci vaší dovolené v Dominikánské republice, protože ta spolu s Haiti sdílí stejný karibský ostrov. A zatímco v Dominikánské republice je Karibik jako z katalogu, tak vedlejší Haiti vám ukáže trochu jinou tvář. Přesto je možné si tuto zemi zamilovat.

Jak jsme již zmínili, Haiti sdílí s Dominikánskou republikou druhý největší ostrov Velkých Antil, který nese název Hispaniola. Latinsky to znamená „Malé Španělsko“. Ostrov objevil mořeplavec Kryštof Kolumbus již při své první námořní výpravě roku 1492 a dal mu právě toto jméno. První osadou byla La Navidad (Vánoce), založená samotným Kolumbem, záhy však zničená domorodci. Bratr Bartoloměj však založil osadu Santo Domingo, která je na území dnešní Dominikánské republiky a je dnes jejím hlavním městem. Původní obyvatelé, Tainové, padli nakonec španělským kolonialistům za oběť roku 1533, a to hlavně důsledkem zavlečených černých neštovic.

Zajímavostí je, že zatímco dnes je Haiti chudé a Dominikánská republika relativně bohatá, tak v minulosti na tom byl západ a východ ostrova přesně opačně. Španělé totiž Santo Domingo zanedbávali, kdežto na západě ostrova, území dnešního Haiti, se usadili v roce 1697 Francouzi a nazvali svou osadu Saint-Domingue. Ta se nakonec stala nejbohatší kolonií v Americe, vyváželo se odsud spoustu cukru a kávy.

Tato dávná historie je však minulostí, na ostrově Hispaniola se od té doby událo mnoho povstání a při jednom z nich byli ze země vyhnáni Francouzi pod vedením černocha Dessalinese. 1. ledna 1804 byla vyhlášena nezávislost na Francii. Roku 1844 východ ostrova vyhlásil samostatnou Dominikánskou republiku. V západní části se však dostal roku 1957 k moci diktátor zvaný François Duvalier (Papa Doc), který nastolil nejkrvavější diktaturu v oblasti, při níž zahynulo na 60 tisíc lidí. V roce 1971 připadlo prezidenství synovi Jean-Claude Duvalierovi (Baby Doc), došlo k reformám, ale nepřinesly účinnou změnu. Po již v pořadí druhé intervenci USA v zemi se k vládě dostal Jean-Bertrand Aristide, který byl zvolen roku 1991 v prvních demokratických volbách.

Dnes má Haiti vládu dávno jinou, z chudoby se však po dvě století těžce zkoušená země nikdy nedostala. Diktatury a následná korupce, převraty, intervence USA a Francie, to vše se zde podepsalo. Jedno se však Haiti upřít nedá. Je to jediná země západní polokoule, která byla vytvořena po revoluci otroků, kteří z ní vyšli vítězně. Dnes potomci Afričanů tvoří většinu obyvatel ostrova. V roce 2010 zasáhla zemi další rána, a sice silné zemětřesení, které poničilo mnoho staveb a infrastruktury. Dnes se země postupně zvedá, spásu vidí v cestovním ruchu, ze kterého prosperuje zbytek Karibiku, ale proměna ostrovního státu ještě nějaký čas zabere.

Pro Haiti platí z hlediska nejvhodnější doby k návštěvě, to samé, jako pro mnoho jiných oblastí Karibiku. Jsou to hlavně zimní měsíce a začátek jara. Na rozdíl od řady jiných karibských ostrovů se však nemusíte obávat, že byste tady byli ušlapáni davy turistů. Můžete se zde podívat v době karnevalu, který začíná před Velikonocemi. Většina zdejších obyvatel jsou křesťané a v tuto dobou tak zde jsou velké slavnosti.

Před cestou na Haiti

Vstupní podmínky

Na Haiti nepotřebují občané České republiky vízum. Při vstupu do země je však nutno uhradit tzv. „turistickou daň“, která činí 10 USD. Jinak budete potřebovat už pouze pas, který platí aspoň půl roku od data, kdy se plánujete vrátit domů. Mějte také zpáteční letenku. Vzhledem k podmínkám na Haiti počítejte s tím, že přístup zdejších imigračních úředníků může být spojen i se snahou přilepšit si do vlastní kapsy.

Pro vstup na Haiti není potřeba očkování, které by vyžadovaly místní úřady. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že je Haiti chudší zemí, je dobré zvážit doporučené cestovatelské očkování. To je proti žloutence A i B, břišnímu tyfu a tetanu. Přece jen, nikdy nevíte, kdy byste k něčemu mohli přijít. Vhodné je i očkování proti žluté zimnici. Aktuální podmínky ohledně očkování je nicméně dobré si ověřit u zastupitelského úřadu, protože se mohou rychle měnit. Nejbližší velvyslanectví je v Berlíně.

Z hlediska proclení osobních věcí se není potřeba obávat při dovozu běžného množství alkoholu nebo cigaret pro vlastní potřebu. Jako bělošský turista navíc nepočítejte, že by se o vás v tomto směru kdokoliv zajímal. Když budete ostrovní stát opouštět, kontroluje se případně pouze vývoz rostlin a živočichů.

Měna a ceny

Oficiální měnou ostrova je haitský gourde (HTG), jinak se na ostrově samozřejmě používají také americké dolary. Ty si zde můžete dle aktuální potřeby směnit na místní měnu. Doporučujeme vám k tomu využít banky, protože ve směnárnách, natož při pokusu o směnu na ulici, si koledujete o to, že dostanete padělky.

Upozornit je potřeba na fiktivní „haitský dolar“, ve kterém počítají místní. Žádná taková měna ale neexistuje. Jde pouze o to, že 1 „haitský dolar“ je 5 gourdů. Problém je v tom, že místní této fiktivní měně říkají prostě „dolar“, což je docela zmatečné, vezmeme-li v úvahu, že se zde platí i v USD. Vždy se proto raději ujistěte, jaký dolar vlastně prodejce myslí.

Na ostrově je dobré spoléhat se především na hotovost. V této chudé zemi není placení kartou příliš rozšířené a pokud už na terminál narazíte, tak není zaručeno, že bude fungovat a že si navíc poradí s českou kartou. To samé platí pro bankomaty. Je dobré si přivést na ostrov hotovost dostatečnou pro váš pobyt. Výběr z bankomatu se vám nemusí podařit. Pokud už budete potřebovat bankomat využít, tak se orientujte na bankomaty umístěné na pobočkách bank. Je to nejbezpečnější varianta. Banky však mívají otevřeno jen ve všední dny od 9 do 13 hodin. Lepší situace je v hlavním městě, kde místní supermarkety platbu kartou obvykle přijímají, a dokonce bývá funkční.

Haiti je chudá, ale zároveň překvapivě drahá země. Platí to především pro hlavní město Port-au-Prince. Služby jsou přitom obvykle na nízké úrovni. S ohledem na ubytování se připravte spíše na nižší standard, ceny se pohybují zhruba od 30 do 80 USD a nečekejte, že za to dostanete odpovídající kvalitu. Bude to spíše to horší, co lze čekat. Luxus zde obecně prakticky neexistuje a v tom minimu hotelů, které zde něco takového nabízejí, se pohybuje ubytování od 120 USD nahoru. Je však pravdou, že luxusních resortů pomalu přibývá, leč jsou za ostnatým drátem a zdejší hosté mnohdy ani nemají příliš ponětí o životě místních za plotem. V restauraci se najíte od 3 do 10 USD. Ty lepší restaurace jsou na horní škále uvedených cen, v luxusním hotelu pak i na dvojnásobku.

Zdraví a bezpečnost

Ostrovní stát na tom příliš dobře se zdravotní péčí není, s čímž je u rozvojové země potřeba počítat. Dá se říci, že mimo hlavní město je zdravotní péče značně omezená. Může se také stát, že u život ohrožujících případů budete muset být převezeni letecky mimo zemi. Je proto dobré mít sjednáno cestovní pojištění, které pokrývá i náklady na transport do jiného zdravotnického zařízení.

Z pohledu zdravotních rizik je potřeba upozornit na možnost výskytu malárie, která se zde v průběhu roku pravidelně objevuje. To samé platí pro horečku dengue, která je ale v Karibiku běžná i jinde. Obě tato onemocnění přenášejí komáři, je proto potřeba se chránit repelenty s dostatečným účinkem.

Haiti je také, mimo subsaharskou Afriku, zemí s největším výskytem HIV. Kromě toho zde hrozí onemocnění cholerou, proto pijte zásadně balenou vodu s nepoškozeným obalem. Vyhněte se jakékoliv vodě z kohoutku, a to nejen na pití, ale pozor také na případy, kdy se jí třeba omývá zelenina. Pokrmy konzumujte jen ty, které jsou dostatečně tepelně upravené, čímž se sníží riziko výskytu bakterií. Velkým problémem je zkažené maso a špinavá zelenina.

Jako v každé rozvojové zemi i zde je problém kriminalita. Není vhodné třeba vybírat peníze někde za tmy z bankomatu, můžete se stát obětí přepadení. Je lepší proto využít raději služeb banky. Mezi zóny s vyšší kriminalitou patří přístavní ulice Carrefour (Boulevard La Saline) nebo meziměstská silnice Nationale No. 1. V Cite Soleil a blízkém okolí je slum s nejhorší pověstí, kde se nedoporučuje fotografovat, můžete způsobit nevoli a vyvolat násilnou reakci. Nejlepší je zde vůbec nechodit, běloch je velmi nápadný.

Po setmění není dobré na Haiti zbytečně vycházet, o to více to platí pro odlehlá místa. Pokud by se vám stalo, že už se připletete k přepadení, tak se nepokoušejte o hru na hrdiny. Útočníci totiž mohou být ozbrojeni. Na Haiti se můžete stát také obětí únosu s cílem následně vymámit výkupné, což se přihodilo v roce 2005 i českému misionáři Romanu Musilovi. Většinou je to ale vytipovaná akce na konkrétní osobu, než pokus s neznámým turistou.

Bezpečnostní situaci na Haiti nepřidalo ani zemětřesení v roce 2010, kdy se výrazně zhoršila už tak bídná situace místních obyvatel. Na druhou stranu od této události již uběhlo mnoho let, a tak zde dnes není stav natolik dramatický, jako bezprostředně po zemětřesení a Haiti se postupně pomalu otevírá turistům.

Jídlo a pití

Strava, se kterou se zde setkáte, kombinuje mnoho kuchyní, původně je ovlivněna hlavně africkou a francouzskou. To je běžné i jinde v Karibiku. Základem jsou často luštěniny, jako fazole, dále rýže, sladké brambory a vepřové nebo kuřecí maso. Vaří se dušením se zeleninou. Kuchyně je obvykle ostřejší, takže s tím počítejte. Ryby a mořské plody jsou sice v Karibiku často součástí menu, ale na chudém Haiti je to pochopitelně trochu složitější. Místním obecně často musí stačit, že mají co jíst a cestovatel zase ocení hlavně nezávadné jídlo.

Místní chudí obyvatelé se běžně stravují v lokálních bufetech za velice nízké ceny, kde dostanou na misku něco jako hromádku fazolí s absencí masa. Hygienické podmínky nejsou dobré a určitě doporučujeme odpustit si návštěvu takového místa a stravovat se raději v restauracích evropského stylu.

Lepší restaurace však najdete hlavně jako součást nadnárodních resortů, kterých je zde však jen několik v centru hlavního města nebo v několika přímořských lokalitách. Zpravidla se zde stravují zahraniční pracovníci, místní elita a diplomaté. Můžete se najíst relativně levně a bezpečně i „na ulici“, a to v lokálních fastfoodech. Dáte si burger a kolu nebo její lokální obdobu do 2 USD. Také toto jídlo je pro místní chudé obyvatelstvo nedostupné, jelikož se dvěma dolary si musí v průměru vystačit na celý den.

Z pohledu pití se zde setkáte s lokálním pivem Prestige. Jinak je samozřejmě oblíbený také rum, který si ale mohou dovolit jen lépe situovaní Haiťané. Pije se zde Barbancourt. Pro chudé je tady pálenka Clairin, pro jejíž výrobu se také používá cukrová třtina. Oblíbený je rovněž likér z kokosových ořechů. Z nealko se pijí čerstvé ovocné džusy z tropického ovoce, ale je potřeba si dát opět pozor na hygienu přípravy. Je na každém, zda se odváží je vyzkoušet aspoň ve slušnějším hotelu nebo restauraci. Opravdu si vybírejte, kde do toho půjdete. Jinak vždy balená voda vše jistí.

Počasí na Haiti

Na Haiti je velmi horko po celý rok. V zimních měsících, kdy se obvykle do Karibiku jezdí, jsou denní teploty okolo 30 stupňů, přičemž v létě stoupají na 34 stupňů i více. Po celý rok zde vanou pasáty, které vysoké teploty pocitově zmírňují.

Prší tady mezi dubnem a květnem, kdy je deštivý hlavně jih ostrova, a pak ještě mezi listopadem a březnem, ale to platí zejména pro horské oblasti na návětrných svazích v severní části ostrova. Mezi červnem a listopadem je potenciální riziko hurikánů, které Haiti také v minulosti už mnohokrát pustošily.

Jak cestovat na Haiti

V tomto ostrovním státě se nachází dvojice veřejných letišť. První a největší je v hlavním městě Port-au-Prince. Je to Toussaint Louverture International Airport. Druhým letištěm je Cap-Haïtien International Airport ve stejnojmenném městě Cap-Haïtien. Můžete si vybrat kterékoliv z nich, přičemž lze letět například se společnostmi:

• American Airlines
• Delta

Pro nás budou zajímavé zejména American Airlines, které vás do Port-au-Prince i do Cap-Haïtien dopraví za celkovou cenu okolo 16 tisíc korun se dvěma přestupy rovnou z Prahy. Méně jich z Prahy ale nikdy nebude, protože přímý let na Haiti není z žádného evropského města. Pokud byste chtěli přestupovat pouze jednou, musíte do západní Evropy. American Airlines mají přestupy v Philadelphii, v Miami a na zpáteční cestě někdy letí přes Heathrow a občas se vyskytne kooperace s British Airways právě přes Heathrow, případně s Iberií s mezipřistáním v Madridu.

Letenky u Delty už jsou o něco dražší, okolo 20 tisíc a letí se přes JFK, Miami či Atlantu. Opět uvažujeme cestu z Prahy se dvěma přestupy. Delta však létá pouze na letiště v hlavním městě Haiti.

Už v úvodu jsme zmínili, že kdo chce navštívit Haiti, činí tak často v rámci výletu ze sousední Dominikánské republiky, kde tráví hlavní část své dovolené. Z části je to dáno bezpečnostní situací na Haiti, kde celou dovolenou zase tolik turistů netráví. Využívají se zpravidla dva hraniční přechody. Jeden je na jihu u města Jimani a druhý na severu u města Dajabón v Dominikánské republice.

Z pohledu kultivovanosti je lepší jižní trasa, protože přes hraniční přechod jezdí autobusy, které spojují hlavní města obou států, Port-au-Prince a Santo Domingo. Jízda stojí okolo 40 USD. Problémem jsou však dlouhé čekací doby na přechodech. Severní trasa je vhodná k pěšímu přechodu, ale z bezpečnostních důvodů nelze doporučit, protože se zde živelně pohybují davy místních obyvatel.

Po příjezdu na Haiti

Dovolená na Haiti

Jak už jsme vzpomněli při mnoha příležitostech, Haiti je velmi chudá rozvojová země. Proto je to zde horší s bezpečností a službami. Turistická infrastruktura je málo rozvinutá, i když pomalu se to mění. Přesto má tato země co nabídnout. Vyrazí zde zejména dobrodružnější povahy, které skousnou trochu toho nepohodlí. Plážové povaleče bude mnohem více lákat sousední Dominikánská republika, která je Karibikem moderního střihu se vším všudy. Nyní jsme ale na Haiti, pojďme se tedy podívat, co tady můžete poznat.

Jak jsme již naznačili, za plážemi a pohodou na lehátku se na Haiti většinou nejezdí, přesto si tady můžete najít nádherné panenské pláže. Budete na nich sami, a to doslova. Bez jakéhokoliv zázemí, stánků s občerstvením či plážového baru. Pokud hledáte turistické zázemí, musíte využít některého z místních resortů, kde lze vstoupit i za poplatek, pokud nejste v daném hotelu ubytováni. Má to ještě jeden významný aspekt, je zde bezpečno, což se o volných plážích na ostrově nedá vždy říci. Jedním z takových resortů je Wahoo Bay Beach, který je 50 kilometrů od hlavního města po silnici Nationale No. 1.

Kousek od města Cap-Haïtien je zase resort Cornier Plage. Poblíž je rovněž oblast známá jako Labadee, což je místní ráj pro turisty velkých výletních lodí. Ti mimochodem tvoří drtivou většinu návštěvníků Haiti. Lokalita je oplocená a zřejmě není důvod opět připomínat, proč tomu tak je. Najdete zde akvapark, obrovský tobogán mezi stromovím, bobovou dráhu a další atrakce.

Hlavním městem je Port-au-Prince, které bylo v roce 2010 značně poničeno zemětřesením. Místní chudí obyvatelé žijí ve slumech, které si vybudovali ať už po zemětřesení nebo řádění několika hurikánů, které se Haiti v minulosti také nevyhýbaly. Jsou zde velké rozdíly mezi těmi nejchudšími a elitou, jak je v rozvojových zemích běžné. Město ale žije, je to metropole obchodu i kultury. Zemětřesení značně poškodilo i zdejší Prezidentský palác (National Palace) a katedrálu (Cathedral of Our Lady of the Assumption), přesto obojí doporučujeme navštívit.

Když na ostrově vyhlásili 1. ledna 1804 po černošském povstání nezávislost, Dessalines, vůdce povstání, nechal na obranu země vystavět největší pevnost na západní polokouli, Citadelle Laferrière. Dnes je na seznamu UNESCO. Je to monumentální kolos, který prostě musíte vidět. Mezi další zajímavé historické památky patří Palace of Sans-Souci.

Pro ty z vás, kteří holdují turistice, je tady národní park Pic Macaya, kde žije mnoho ohrožených druhů a který patří do dědictví UNESCO. V jeho centrální části je stejnojmenná hora s výškou 2347 metrů n.m., na kterou se lze vypravit v rámci výšlapu s místním průvodcem. Místní prales a scenérie jsou úchvatné.

Pokud hledáte na Haiti trochu toho povyražení, tak tři dny před Popeleční středou zde začíná karneval. Velikonoce jsou pro místní křesťanské obyvatele důležité svátky, proto je tady průvod opravdu velkolepý. Místní hudba a kostýmy a nekončící zábava je pro ně ostatně jednou z mála příležitostí úniku z neutěšené každodenní situace. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o masovou veřejnou slavnost, bývá v této zemi zneužívána k politickým protestům nebo násilnostem. Je tedy potřeba mít tuto skutečnost na paměti.

Další velké oslavy jsou spojené s festivalem Rara, který doprovázejí zvuky vaksen. To jsou pro zdejší oblast charakteristické bambusové trubky. Také oslavy Nového roku zde nekončí půlnocí, protože 1. leden je tady spojen se Dnem nezávislosti. Místní se zkrátka umějí bavit, dostanou-li k tomu příležitost.

Doprava na Haiti

V tomto ostrovním státu to s dopravou začíná a končí u velmi nekvalitních silnic. Dokonce i hlavní tahy jsou zpravidla prašné cesty, kde se tedy musí jezdit velice pomalu, což dopravu velice komplikuje. A to nelze nezmínit, že na Haiti žije okolo 10 milionů lidí. Některé ojedinělé asfaltové silnice, zejména na ty od hranic s Dominikánskou republikou, byly vybudovány z rozvojové pomoci. V zemi je velice vysoká míra nehodovosti, což je dáno kombinací katastrofálního stavu silnic i stylu jízdy místních řidičů bez respektování základních pravidel. Proto se zde nedoporučuje ani zapůjčení osobního automobilu. Také ceny zde bývají za zapůjčení auta vysoké.

Nejobvyklejšími způsoby pozemní dopravy tak jsou autobusy a minivany, které mají pevně dané trasy a také jízdné. Vozidlo odjíždí až tehdy, je-li naplněné, což v místních poměrech znamená narvané k prasknutí. Bezpečnostní předpisy zde neznamenají vůbec nic a relativně krátké trasy trvají dlouhé hodiny.

Existuje ještě jedna varianta přepravy, a těmi jsou místní taxi, zde zvané tap-tap. Ministerstvo zahraničních věcí je na svém webu pro cestování touto zemí sice nedoporučuje z bezpečnostních důvodů, ale je otázkou, o kolik by měly být v tomto ohledu horší oproti zmíněným autobusům a minivanům. Co však určitě nelze doporučit jsou místní mototaxi, tedy motocykly. Ty jsou samy o sobě ve zdejší dopravě nebezpečím a jejich řidiči jsou navíc obvykle velmi nízkého věku.

Pokud si shrneme všechny aspekty dopravy po Haiti, může se jako zajímavá jevit také varianta letecké dopravy mezi hlavními body ostrova. Existuje tady vnitrostátní letecká linka mezi městy Port-au-Prince a Cap-Haïtien.