Samaná a velrybářský výlet ohrožující život

Turisticky nepříliš dotčená Samaná byla oproti Punta Caně, kterou jsem popisoval v předchozích článcích, mnohem zelenější a různorodější. Oproti vyschlé placce o několik desítek kilometrů jižněji tento poloostrov vyčníval krásou zdejší přírody, přítomností fotogenických hor a skal, členitým pobřežím s mnoha zálivy a mnoha barvami kvetoucích rostlin.

Na druhou stranu je zde znatelně větší chudoba a vedle pohledných penzionů stojí v řadách chatrné domky či přímo chatrče z vlnitého plechu, před kterými můžete vidět lidi v kaluži umývat rybu právě připravovanou k jídlu. Logicky pak platí, že čím dále se nacházíte od pobřeží, tím je chudoba znatelnější. My jsme se ubytovali v malém hotýlku u pláže, který si zde postavil movitý Francouz, a krátce po našem příjezdu jsme se rozhodli, že je čas vydat se konečně pozorovat velryby. To by si totiž turista v Dominkánské republice rozhodně neměl nechat ujít.

Vyrážíme pozorovat velryby

Na tomto místě ale důrazně doporučuji důkladný výběr z mnoha různých subjektů nabízejících tyto služby a ideálně si předem prohlédnout loď, kterou se má na výlet vyplout. My jsme nejdříve ztratili tři dny čekajíce na výlet rezervovaný u jedné agentury, která vyplutí neustále odsouvala kvůli nepříznivému počasí na otevřeném moři.

Trpělivost docházela a naši pozornost jsme tedy zaměřili na jedince nabízejícího zdánlivě stejný zážitek za nižší cenu, který tvrdil, že můžeme vyjet bez problémů a počasí není nijak hrozné. Na pláži jsme tedy s celou skupinou natěšených turistů nastoupili do malé chatrné plechové loďky. Nebylo to žádné velrybářské plavidlo, ale řekli jsme si, že to je přece normální. Určitě na nás někde dál čeká větší a mnohem bezpečnější loď, na kterou přestoupíme.

Tak to tady běžně chodí. Ať jsme ale čekali, jak jsme chtěli, žádná větší loď se na obzoru nerýsovala. A moře bylo čím dál více divočejší. Zpočátku to ještě bylo dobrodružné. Loďka si hopsala po vlnách a plavba byla docela zábavná. S postupem času a naším vzdalováním se od pobřeží už ale tváře mnoha spolucestujících bledly, úsměvy zmizely a vystřídala je hrůza a strach. Moře už bylo tak rozbouřené, že člověk ovládající loď už zcela očividně neměl vše plně pod kontrolou. Obloha zčernala, začalo pršet, loď skákala z vlny na vlnu a nárazy vodní masy byly místy tak silné, že jsme se nejednou pořádně uhodili na všech možných i nemožných místech těla, přestože jsme se velice dobře drželi.

Přítelkyně se dokonce na jeden náraz vlny nepřipravila a náhlá změna směru pohybu jí způsobila tak prudký pohyb hlavy, že po několik následujících dní trpěla bolestí krční páteře. Jediným světlým okamžikem této plavby smrti bylo zahlédnutí hejna létajících ryb, které v oné bouřlivé temnotě působilo jako zážitek z jiného světa. Po velrybách samozřejmě ani vidu ani slechu. Po návratu na ostrov, kdy už člověka opustily rekapitulace dosavadního života a prosby k vyšším mocnostem o vyhnutí se jeho předčasnému ukončení, jsme začali spolu s ostatními spolucestujícími řešit, jak se postavit k platbě. Ta totiž měla být provedena až po výletě. A 50 dolarů za osobu za život ohrožující mořeplavbu jsem opravdu nepovažoval za adekvátní sumu. Nakonec jsme tedy zaplatili jen výdaje za pohonné hmoty a byli rádi, že jsme rádi.

Pečlivě vybírejte s kým na moře vyrazíte

Všechny zájemce o pozorování velryb tedy důrazně varujeme před důvěrou v jedince s loďkou, kteří vás rádi vezmou kamkoliv. Na pobřeží je mnoho specializovaných agentur, které vás za 65 dolarů vyvezou na půldenní až celodenní plavbu, nabídnou vám dostatek nápojů i jídla, a v případě neúspěchu při pozorování velryb vás alespoň provezou po několika krásných plážích.

Když už jsem se zmínil o cenách, nesmím zapomenout na základní informace o měně. V Dominikánské republice se platí dominikánským pesem, které se dělí na 100 centavos. Tato setina měny se už ale stejně jako náš český haléř v oběhu nevyskytuje a narazit na minci o nominální hodnotě 1 peso je také vzácnost.

Z důvodu geografické blízkosti Spojených států amerických zde jasně převládá dolar nad eurem a platit jím můžete opravdu kdekoliv. Vráceno vám ale bude v místních pesos. Proto pozor, aby vám ke konci pobytu zbyl dostatek drobných dolarů, abyste před odletem náhodou neplatili kávu stodolarovkou a pak v ruce drželi hromadu nepotřebných pesos. S platbou eurem pak nebývá problém v lepších hotelech a restauracích, ale pozor na nevýhodné kurzy. Měnit byste určitě měli pouze na recepcích hotelů nebo raději přímo v bance, kde bývá kurz nejlepší. Tento postup ostatně doporučují i místní obyvatelé.

Dva týdny v Dominikánské republice utekly jako voda a my jsme se s trochou smutku, s trochou úlevy, přesunuli na letiště Samaná El Catey, odkud nás čekal desetihodinový let do Frankfurtu. Při zpětném pohledu to byly dva týdny plné slunce, moře, rumu, přátelských úsměvů, salsy a toalet ucpaných kvůli přívalovým dešťům. Byli jsme zde rádi a určitě se zde někdy v budoucnu zase vrátíme.

Přečtěte si všechny články o naší cestě po Dominikánské republice